dovtípit se
[dofťiːpɪt se]
(3. j., 3. mn. -pí se, rozk. -p se, čin. -pil se, podst. jm. -pení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dovtípí {že…; co…; kdo…; „…“})
důvtipem, přemýšlením postřehnout, zjistit, přijít na něco syn. domyslet si, domyslit si, pochopit, uhádnout:
Dovtípil se, že něco není v pořádku.
Dovtípila se, kam jdeme.
Není těžké se dovtípit, co to znamenalo.
Čtenář se jednoduše dovtípí, kdo je kdo.
„Asi se tu něco natáčí,“ dovtípili se.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dofťiːpɪt se]
(3. j., 3. mn. -pí se, rozk. -p se, čin. -pil se, podst. jm. -pení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dovtípí {že…; co…; kdo…; „…“})
důvtipem, přemýšlením postřehnout, zjistit, přijít na něco syn. domyslet si, domyslit si, pochopit, uhádnout:
Dovtípil se, že něco není v pořádku.
Dovtípila se, kam jdeme.
Není těžké se dovtípit, co to znamenalo.
Čtenář se jednoduše dovtípí, kdo je kdo.
„Asi se tu něco natáčí,“ dovtípili se.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)